... není to pro starého nežida závazné.Ale je to dobrá záminka, jít se podívat ven. A protože jsem vzorně spapal oběd i s polívčičkou a nic jsem nenechal, pustila mě manželka odpoledne k Doubravce a ke Stavenovu . U brhlíků naprosto normální sobotní provoz, u strakapoudů se teprve buduje. Protože ale nespoléhají na H-systém, budou určitě bydlet. U Stavenova jsem natrefil jakési dvě nezletilé Rusalky, jak blbly na břehu... V písáku poblíž Stavenova na mě jukala z dírek ve stěně jakási strašidýlka. Že by včely? Radost mi udělal žíznivý otakárek i bělásek řeřichový. A nakonec ještě jedna notně omšelá můra. Nějaká osenice?

CHKO Železné hory. Samý okraj této oblasti. Přesto mi pes vyštěkal tuhle vydru. už tuhla. Že by si krvavou ránu na hlavě přivodila v depresích a sebevražedném úmyslu sama? To asi ne. Poblíž je pstruhový revír, rybník s mladou rybou a lesní dělníci zpracovávající polámané dříví.... Kdo ví? Třeba to byla opravdu sebevražda skokem ze smrku na kámen. To přece vydry dělají, ne? :-(

Zajímavá hráz rybníka v jižních Čechách, nedaleko mého rodiště. Roste tam nejen hřib medotrpký, Legalové, rudonachový...

Zase barokní muzika a zase moc prima pro ucho. A cena za ten hezký podvečer - jako ta tři osminky másla....

Dneska mě manželka pustila k vodě. Tak jsem šel. K Doubravce. Bývají tam černí čápi, tak jsem chtěl zkusit nějakou fotku. Sice je tam vídám většinou až v podvečer, ale postavil jsem kryt na břehu už ráno, co kdyby... Nic. Po třech hodinách šel kolem rybář , tak jsem to zabalil a vypravil se domů na oběd. Jen dvě fotky ledňáčka. :-(
Odpoledne po vyvenčení psů jsem šel znovu venčit sebe. Zase pod stan a zase nic. Až o půl čtvrté. Nejsou to ale žádní malí blbci, přistáli až v zátočině mimo dohled. Vím, že jsou opatrní. Ale tyhle černé potvory jsou snad ještě podezíravější , než úředník z berňáku. Několikrát ze zátočiny vykoukla hlava, ale to bylo všechno. Tak zase bez fotky. Jen cvak ledňáčka a pár obrázků strakapouda cestou k autu.

Navzdory těžbě pod hnízdem a v jeho nejbližším okolí dnes na mne koukal z hnízda orlí dorostenec. Nutno ale přiznat, že je to lenošná slepice. Čekal jsem u hnízda pod maskovačkou 2 hodiny a jen protáhnul křídla. Teprve po dvou a půl hodinách se to přeleželé ptáče pohnulo a šlo si chvíli stoupnout a rozhlédnout se, jestli nenesou rodičové nějakou baštu. Ne. Tak ta slepice zase zalehla a dál odpočívala. Škoda jen, že se tohodle podívání nedožil můj táta, který se ornitologii věnoval celý život. Byl by nadšený...

Tak co s tím, když jsou ty Velikonoce? Rozhodl jsem se, že prostě budu dneska jen tak vejrat. A nic. Myslím, že na volný den pro nevěřícího je to naprosto přiměřená, ne-li zcela dokonalá pracovní náplň.Ještě nepršelo jako teď, kdy tyhle řádky píšu, tak jsem se rozhodl, že budu vejrat venku.
Mám pro ten účel vytipovaná dvě až tři skvělá místa, kde se prostě prvotřídně vejrá. A to jen z toho prostého důvodu, že naprosto nejlépe se tahle činnost provádí s výrem. Prostě sedíte či stojíte v bezpečné vzdálenosti od hnízda, malinko maskován a vejráte s vejrem z očí do očí... Ze třech míst, které padaly v úvahu to šlo prokazatelně na dvou. Ale jen na jednom místě to bylo na takovou vzdálenost, aby byl z toho vejrání ten správný požitek.
O tomhle místě už nějaký čas vím, že by tu výři měli hnízdit. Nenápadná skalka v lese u potoka, přibližně 200 m od značené turistické stezky. Bohužel, místo přístupné i pro myslivce či pro případnou kurážnou škodnou. Ale pokud se zadaří, budeme na sebe za nějaký čas vejrat s malými výry.
Poblíž byli výři už před asi 20 roky, ale tenkrát to bylo ve starém dravčím hnízdě na modřínu přímo u cesty.... Asi se jim tam líbí.