alba uživatele zahradnikb
| Hynek Boháč | www.bohac.estranky.cz/ |
117 alb,
14820 zobrazení
seřazeno podle data vytvoření
| oblíbení uživatelé
| oblíbená alba
| 48× oblíbenec
-
BRÁNA NADĚJE Výstava fotografa Jindřicha Štreita s texty básníka Josefa Mlejnka. Pořádá Benediktus, otevřeno do 30.5. Na místě je ke koupi za přijatelných 100 kč hezký katalog. -
-
Pan LIHU mne svým albem z tohoto místa tak navnadil, že jsem si dnes při cestě poblíž této lokalita udělal zajížďku pár kilometrů, abych tohle místo také navštívil. Místo je to hezčí, než jsem schopen zachytit okem fotoaparátu. Už proto, že není z fotek slyšet kravál, který dělají všudypřítomní cvrčkové a davy zlatohlávků, nalétávající na rozkvetlé hlohy. Ani z fotek nevoní mateřídouška a nesmrdí širé družstevní řepkové lány. -
V pátek jsem šel chvíli chytat lelky na opukový kopec Hradiště - běžná kontrola jara.... V tuhle roční dobu tam nebývá nic k vidění a v podstatě se to potvrdilo. Ale bylo hezky, krásně kvetly trnky a třešně a začínala vonět mateřídouška. Celkem příjemná chvilka pro starého pupkatého pantátu, kterému se zrovna chvilku nechce nic dělat....
-
Máme u nás poblíž takovou nenápadnou zarůstající pískovnu z dob, kdy se plynofikovaly naše i další vesnice. Těžil se tam písek k zasypávání potrubí. V tuhle roční dobu zatím žádný zázrak. Ale těch svižníků! Ovšem největší půvab tohle místo nemá pro fotografa, ale pro milovníky lesních jahod. Rostou tu nádherné a hodně. Tuhle díru do země si možná bude pamatovat pan LIHU, se kterým jsme tu udělali letnou a poněkud jalovou zastávku. V té době bylo hodně mokro a pískovna mi málem sežrala botu... -
-
Tenhle úsek Doubravky není tak profláklý jako soutěska u Chotěboře, není tak dramatický a je velmi pohodlně přístupný i průjezdný na velocipédu, jen s jeho krátkým nešením do svahu u kraje pařížovské přehrady. Botanicky nic raritního - pár sněženek, prvosenky, sasanky hajní i pryskyřníkovité, podbílek šupinatý. V létě pak kozáky habrové do bramboračky.:-)
Zatím co jsem se povaloval na zemi, odpočíval a imitoval fotografování bylin, moje pilná manželka našla řekou vyplavený igelitový pytel a začala těkat kolem břehů a zbírat rozličný čurbes, zejména petflašky. Psíci se chovali mravně, nezdrhli, nahaté buky na nás pouštěly sluníčko... Příjemný špacír to byl. -
-
-
V současné době se jedná o malý zbytek hřbitova z počátku 19. stol., zlikvidovaného r. 1980. Ze zdi okolo hřbitova je krásný pohled na Sečskou přehradu. -
Namlsán ostatními alby plnými krásných kytiček vyjel jsem zkontrolovat ranské lesy. Ale je znát, že nejsem zrovna v teplých krajích. Bledule začínají, devětsil také, jaterník ještě ani jeden. -
-
Empírovná hájovna Liboháj z 1. poloviny 19. století. Rodový majetek hrabat Dobřenských. Za socialismu dostala "slušivý" břizolit a byla prodána soukromému majiteli, sloužila jako rekreační chalupa. Nněkdy asi na přelomu 80.-90.let vyhořela. Pozemek pod hájovnou byl vrácen v restituci Dobřenským.Dohoda majitele budovy a majitele pozemku asi není možná, byť Dobřenští prý měli zájem získat budovu zpět. Padá a padá. Při návštěvě objektu jsem našel místo dlažby dřevěnými špalíky na zápraží jen prázdné pískové lože a opřený krumpáč. Kdopak to tam asi těžil špalíky na topení? Cikáni v tu stranu jezdí s kárkou. Krumpáč jsem odvezl, nebudu jim to usnadňovat.
Jen nevím, k čemu máme stavební úřady, když nechtějí, či neumí konat. -
-
-
Tak už je to měsíc, co nás Lumpík adoptoval. Roste, hajzlík. Asi to nebude úplná psí bonsai. A žužlá a žužlá. Tužky, klacky, uhlí,prostě všechno. Ale kadí a čůrá venku, na procházce si zatím hlídá smečku a nemusí být na vodítku. A když ho nepustím do postele, ukradne mi za trest bačkoru a odnese ji na druhý konec bytu... Lotr je to, ne lumpík. Místy takový málo přizpůsobivý. Možná jsem mu měl říkat Cikáne, místo Lumpíku. I ta barva. Moje stará teta v jižních Čechách měla podobnou čubinu, říkalo se ji Cikánka. Tenkrát se to ještě smělo! Dneska bych takového psa ve městě nahlas přivolat asi nesměl... -
Významní cestovatelé si vždy z řad místních domorodců, nejrůznějších Křováků a jim podobných, najímají domorodé průvodce a nosiče. Jako oni, tak i já jsem měl tu čest stát se v úterý domorodým průvodcem Jardy Klinského, fotografa z Hradce Králové. Byl jsem na tom, na rozdíl od běžných domorodých průvodců dobře. Byla to sice funkce neplacená, ale nemusel jsem býti nosičem a byl to hezký špacír, při kterém jsem mohl sledovat, co zaujme na Doubravce " konkurenci" . Původně jsem se chtěl s fotografováním připojit, leč chumelilo a tělíčko mého levného aparátu není zcela vodě a povětrnosti odolné. Vzal jsem ho tedy s sebou jen se širokáčem a místo stativu jsem opatroval našeho nového psa Lumpíka. A jen jsme se dívali.... -
-
Vždycky mě zaskočí když zjistím, že je někdo větší svině než já. A zase se to stalo. Na Silvestra dostali chotěbořští skauti avízo, že u klubovny oldskautů se už 3 dny ozývá psí nářek. Ať s tím prý něco udělají. Shodou okolností to bylo zrovna tehdy, když jeden skaut přijel pro mou dcerou.No - jel jsem s ním, abych mohl psa předat městské policii a skautíci se nezdržovali od silvestrovských oslav. Za dvoumetrovým plotem z vlnitého plechu jsme našli vyděšené štěně, které tam nepochybně někdo hodil chcípnout. Asi nevhodný dárek. Tatínek ho zahodí a děcku se řekne, že uteklo...No, jsem měký - nebo natvrdlý? Psa máme doma. Potom, co jsme letos při operaci přišli o jednu z našich čubin, Fifinku, je to logická volba. Jen nevím, co z něj vyroste. Podvozek má nízký, barvu má trochu jako ovčák.... Asi to bude nějaký " německý jezevčík" . :-)) -
komentáře
nebo přihlásit
přidat komentář